Ve vývoji systému mezinárodního pracovního práva a práva EU se autorka zaměřuje na oblast pracovního poměru, pracovní doby, antidiskriminačního práva, atypických zaměstnání, důstojné práce, skončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, jakož i na odstraňování nejhorších forem dětské práce, včetně zákazu otroctví, povinné a nucené práce. Z porovnání zkoumaných systémů autorka vyvozuje některé společné právní charakteristiky. Jednou z nich je konvergence vývoje obou právních systémů v oblasti atypických zaměstnání a pracovní doby. Tato je zřejmá, ačkoliv věcný rozsah atypických zaměstnání je v právní úpravě Mezinárodní organizace práce, ve srovnání s právem EU, podstatně užší.

Na druhé straně úroveň antidiskriminačního práva EU, jeho věcný a osobní rozsah, je ve srovnání s úmluvami Mezinárodní organizace práce podstatně vyšší. Skončení pracovního poměru z iniciativy zaměstnavatele je v normotvorbě Mezinárodní organizace práce na věcně širší a více sociální úrovni. Na závěr lze konstatovat, že mezi diferenciační charakteristiky současné normotvorby Mezinárodní organizace práce a vývoje pracovního práva EU patří podstatně širší věcný a osobní rozsah úmluv Mezinárodní organizace práce.