Příspěvek se zaměřuje na univerzální úroveň ochrany lidských práv, a to konkrétně na fungování tzv. smluvních výborů s ohledem na jejich účinnost a míru přispívání ke zlepšování situace lidských práv. Smluvní výbory na jedné straně přijímají zprávy států
a doporučují jim změny v přístupu k dodržování lidských práv, na druhou stranu také fungují jako kvazijudiciální orgány, ale bez pravomoci vydat z právního hlediska závazné rozhodnutí. Po krátkém úvodu jsou v textu analyzovány nejvýznamnější nedostatky současného systému. Mezi tyto slabiny patří zejména velmi nízká míra spolupráce s výbory ze strany států, přičemž další nedostatky se vztahují zejména k závažnému objemu nevyřízené práce výborů a nedostatečné míře kvalifikace a garancí nezávislosti členů smluvních výborů, a to zejména ve spojitosti s pravomocí posuzovat individuální stížnosti na porušení práv. Článek dále vysvětluje reakci Vysoké komisařky OSN pro lidská práva a jí navrhovaná opatření. V souvislosti s reformou je poté diskutován návrh na vytvoření Světového soudu pro lidská práva, který by případně mohl postupně převzít pravomoci smluvních výborů k posuzování individuálních stížností.