Existují nejrůznější ideová východiska odůvodňující nezbytnost sociálního státu a jakýmsi svorníkem nad nimi je myšlenka sociálního konsensu a solidarity v zájmu zachování smíru ve společnosti. To vše může zajistit právě jen stát.

Platí to o zajišťování jeho tradičních rolí, jakými je vnitřní pořádek a vnější bezpečnost. Moderní státy musí zajišťovat komunikaci jak mezi svými orgány, tak i občany. Za tím účelem je třeba, aby byly implementovány technologie, které jeho služby zkvalitní. Protože dochází k selhávání trhu s dopady na jeho stabilitu, musí státy vstupovat i do této sféry, ale také se bránit proti monopolizaci a zajišťovat fungování tržní ekonomiky. Podstatná část prostředků, jimiž disponuje, padne na nejrůznější sociální výdaje. Všechny vyspělé státy stojí před nutností chránit životní prostředí, což je opět požadavek globálního rázu. Na místě nikoli posledním stojí vybírání daní, z nichž jsou aktivity sociálního státu zajišťovány. To vše lze distribuovat a realizovat vytvářením příslušných orgánů. Jakkoli je dnes sociální stát kritizován jakožto drahý, demotivující, byrokratický atd., jde o realitu, k níž se zatím nepodařilo nalézt adekvátní variantu a jeho role bude určitě v dohledné době spíše vzrůstat.